Korejský deník, 37. vydání, 2. leden 2021

Je sobota dopoledne a Koky vám přináší pravidelný přehled zpráv z Koreje. Koronavirus: z tisícovky pozitivních případů za den na devět set. Zákaz shromažďování více než pěti osob prodloužen do 17. ledna.   

#1) Případ  soulského primátora je uzavřen 

#1a) Policie v úterý uzavřela případ soulského primátora Pak Wonsuna. Politik, který spáchal 10. července letošního roku sebevraždu, byl obviněn ze sexuálního obtěžování. Legislativa neumožňuje vést trestní řízení proti zesnulému, případ byl tedy uzavřen bez obvinění a prokuratura jej obdrží bez obžaloby. 

Zdroj: Korea Times

#1b) Vyšetřování potvrdilo, že byl Pak před svou smrtí o chystaném obvinění informován. Zprávu mu podle všeho doručily prostřednictvím jeho tajemníka představitelky ženského hnutí a poslankyně Národního shromáždění. Tajemník Ko Hansok popírá, že by primátorovi sdělil, co se chystá, důkazy však svědčí o opaku. 

Šetřením se dále zjistilo, že primátor na zprávu o obvinění reagoval slovy: “Tohle je příliš vysoká vlna,” a “Je to příliš těžké, to sám nezvládnu.”. O několik hodin později jej v horách nad Soulem našli mrtvého. Ženské hnutí nadále pokračuje v apelech na ukončení sexuálního obtěžování. 

Zdroj: KBS

#2) Ministryně Čchu versus prokurátor Jun: epilog

Před několika týdny odvolala ministryně Čchu Mie prokurátora Jun Sogjula. V moderní historii Koreje se jednalo o bezprecedentní krok. Prokurátor její rozhodnutí napadl žalobou, soud mu vyhověl a Jun se vrátil zpět do úřadu. Minulý týden potvrdila původní rozhodnutí ministryně disciplinární komise ministerstva spravedlnosti a Juna na dva měsíce suspendovala. Pod toto rozhodnutí připojil svůj podpis i prezident Mun Čein, který do té doby do sporu oficiálně nezasahoval. Prokurátor se opět obrátil na soud s  poukazem na procesní chyby a fakt, že mu nebylo dovoleno se hájit. Soud jeho argumenty uznal a opět jej vrátil do úřadu. 

Ministryně se omluvila a rezignovala na funkci, v níž 1. ledna 2020 nahradila demokrata Čo Kuka, který odstoupil, protože byl obviněn a později usvědčen z korupce. Zároveň se rozhodla proti prokurátu Junovi další právní kroky nepodnikat.

Také prezident se omluvil za zmatky, které způsobil národu, a na místo ministryně nominoval poslance za Demokratickou stranu Pak Pomgjea. Do čela nově založeného Antitikorupčního úřadu pak jmenoval odborníka na ústavní právo Kim Činuka. 

Důvěra občanů v prezidentovu vládu je podle médií na historickém minimu.  

Zdroj: Jonhap 

#3) Severní Korea se připravuje na sjezd strany

Obyvatelé Pchjongjangu vřele vítají delegáty osmého stranu Korejské strany práce, kteří do hlavního města přijíždějí ze všech koutů země. Miliony straníků, příslušníků lidové armády i běžní lidé vnímají sjezd, svolaný po čtyřech letech, jako důležitý milník posvátné revoluční cesty čučche, po níž se korejský národ ubírá pod hrdě vztyčenou vlajkou kimilsongismu-kimdžongilismu. 

Zdroj: KCNA (Severní Korea)

#4) Variety zařadila šéfa agentury, zastupující BTS a producentku Parazita mezi 500 nejvlivnějších osobností showbusinessu.

Dva jihokorejští guruové zábavy - Pang Sihjok a I Migjong (všeobecně známá jako Miky Lee) - byli americkým časopisem Variety zařazeni mezi 500 nejvlivnějších lidí, kteří v roce 2020 působili na globální mediální průmysl. Osmačtyřicetiletý Pang se na seznam dostal za celosvětový úspěch skupiny BTS a odvážnou obchodní strategii. Časopis mezi nejvlivnější osobnosti zařadil i místopředsedkyni konglomerátu CJ Group Miky Lee,  producentku filmu Parazit. Režisér Parazita Pong Čunho a O Sokjun, předseda Korejské filmové rady (KOFIC), byli na seznam zařazeni už podruhé, respektive potřetí v řadě. Zakladatel společnosti SM Entertainment I Suman, hlavní producent populárních k-popových koncertů, se mezi vyvolené dostal již čtvrtý rok po sobě.

Zdroj: Jonhap, Variety

#5) Neposlušní umělci

Hlavní vysílací stanice čelí kritice za to, že i přes zvýšený stupeň sociálního distancování v důsledku zhoršující se situace COVID-19 v Koreji pokračovaly v přípravách slavnostního udílení výročních cen. Organizátoři již dříve oznámili, že akce se budou konat v souladu s vládou stanovenými preventivními opatřeními bez živého publika, s instalací skleněných štítů a dodržováním sociálního distancování mezi účastníky. Nicméně s dalšími potvrzenými případy onemocnění mezi celebritami a pracovníky zábavního průmyslu si veřejnost klade otázku, zda jsou akce s více účastníky shromážděnými v uzavřených prostorách legitimní. Udílení výročních televizních cen pořádané třemi hlavními vysílacími stanicemi - MBC, SBS a KBS - se konají uprostřed celostátního vládního zákazu shromažďování více jak pěti osob.Není to první akce, které se setkala s kritikou veřejnosti, některé proto byly, stejně jako například ceremoniál udílení cen Blue Dragon Awards, který se měl původně konat 11. prosince, odloženy na příští rok.

Zdroj: Jonhap

#6) Pracovní úraz - nominace na Darwinovu cenu?

Problematice pracovních úrazů byla v letošním roce věnována velká pozornost. Korea má totiž třetí nejvyšší míru úmrtnosti na pracovišti ze všech zemí OECD. Agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci včera na svých stránkách zveřejnila šest instruktážních videí, v nichž se snaží nabádat pracovníky rizikových profesí k opatrnosti. Filmy však edukují negativním příkladem a vyznívají ve smyslu “na pracovišti se zraní, nebo zemře jen hlupák”. Agentura je tedy musela ze své webové stránky s omluvou stáhnout. 

Zdroj: KBS

#7) Vyšlo:

Miriam Löwensteinová (ed.): Čítanka klasické korejské literatury. Praha, Nová vlna 2020, 270 stran.

Dát dohromady to nejlepší nebo nejvíce populární z jedné národní literatury není příliš těžké, horší je pokusit se o nápravu křivého zrcadlení, způsobeného ať už proponenty národního písma, nebo lidových žánrů. Také proto se do podobných antologií málokdo pouští, existuje jen několik dílčích a i ty jsou výrazně selektované ve prospěch možné líbivosti. I tento výbor je názor, ovšem s ambicí představit pestrost korejského písemnictví od letopisů, životopisů, nejrůznějších kompendií, přes literátské anekdoty až po výtvory slovesnosti. Vešlo se toho mnoho, doufejme, že ne na úkor čitelnosti, ukázky jsou dostatečně dlouhé a zajímavé, mnohé překvapivě svižné a vtipné. Knížka chyběla a měla by si najít čtenáře i mimo okruh milovníků Koreje.   

#8) Speciál

Vánoce s bonboniérou a mniškou

Nikdy mě nenutila recitovat sútry, nebo se klanět. Stačilo jí, že pozoruji, co dělají ostatní. Chodila jsem k ní ráda. Postupně jsem vyrozuměla, že jde o její vlastní svatyni, na výstavbu a mniščino studium se složila celá rodina. 

Chod kláštera zajišťovalo kromě ní několik žen, které sem nosily jídlo, připravovalykimčchia čas od času rychle poklidily. Všechnypančchanyženy vyráběly doma a byly vynikající, vždy jsem se nejvíc těšila na lotos v medu. 

Přišly Vánoce. Na koleji nebylo co dělat, vařit nebylo kde, cukroví bylo drahé, menza nefungovala, kamarádi se rozprchli domů, byla zima, tma a vzduch znečistil popílek. Já ale chtěla slavit. Napadlo nás vydat se k bikkhuni. 

Připadalo mi, že i ten kopec pohasl. V klášteře byla zima. Mniška seděla na podlaze a roztrpčeně konstatovala, že je to období na nic, protože všichni hloupnou s dárky a do kláštera nikdo nechodí. 

Nesměle jsem vytáhla bonboniéru. Koupila jsem ji cestou. 

Tu si dáme až po jídle, vyhlásila a poslala asistentku do kuchyně. Poněkud zklamaně dodala, že toho moc nemá, protože nikdo nic nepřinesl. Narovnala jsem si nohy, které mi po pár minutách sezení v lotosovém květu stihly zdřevěnět, a šla pomoct s jídlem. Z obsahu lednice jsme sestavili slavnostní večeři a zanedlouho se na stole ocitla korejská klasická triáda: polévka, rýže a kimčchi. Počet příloh byl ovšem nulový. A úplně nám nechutnalo. Možná to bylo tím nezvyklým prázdnem. Ve svatyni se nesvítilo, pozlacená Buddhova socha na oltáři jen odrážela světlo z chodby a její jindy vlídná autorita, podtržená měkkým svitem svíček a lampionů, působila trochu strašidelně. Oltář, který se v běžném provozu prohýbal spoustou lákavě naaranžovaných dobrot a ovoce, sloužících jako obětina Buddhovi, zel prázdnotou. Duchovní zanícení se na těch pár dnů přelilo do kostelů a tady se usadila osamělost. Večeřeli jsme ve spěchu. Po jídle tradiční čaj, k němu mniška otevřela bonboniéru. Vybrala jsem ji podle nejpřísnějších kritérií: pěkný obal, cenová dostupnost a na krabičce krásné znaky, které jsem neuměla přečíst. Jinými slovy jsem neměla ponětí, co je uvnitř.

Abychom se nenudili, vytáhla svatá žena odkudsi karty. Prý ať je naučíme nějakou tu západní hru. Vyhrála to kanasta. Tak jsme seděli na zemi, karbanili a mniška s asistentkou mlsaly. 

"Není v té čokoládě náhodou alkohol?" zeptala se bikkhuni nad téměř prázdnou krabičkou. 

"Ne...!" dušovala jsem se, kde by se v Koreji vzala čokoláda, plněná likérem! Ale byl tam.  

Bylo pozdě zachraňovat situaci. Mniškám svítily tváře. Nedalo se nic dělat. Rozpačitě jsem se  usmívala. Hráli jsme. Korea vyhrávala. Všechny pořádné karty se přestěhovaly na duchovní stranu stolku. Jakmile některá brala balík, začala se rozjařeně houpat ze strany na stranu. To proto, že seděly v pořádném lotosu. Naše bikkhuni vynášela. Nadšeně zvedla ruku a s překvapivou razancí vyhodila kvéčko. Soustředění na pohyb ji dokonale uvolnilo. Vypustila přetlak snad všech sojových bobů a fazolí, které ten den snědla. Zkrátka si pořádně prdla. V Koreji je pšoukat dovoleno kdykoli a kdekoli, jen to nesmí být moc slyšet a cítit. Je společenským faux-paux si něčeho takového všímat, protože čeho si člověk nevšímá, neexistuje. Obzvláště u takových autorit. 

Nic by se nestalo, kdyby v následujícím kole nevyhrála. A kdyby ještě nějaké luštěniny nepotřebovaly ven. Opakovaný vtip přece není vtipem...

Byl. 

Nepomohlo nic. Zacukaly nám koutky. Korejky překvapeně zvedly oči od karet. Tím samozřejmě přilily olej do ohně. Vybuchli jsme smíchy. Prý čemu se smějeme. Ale nebylo třeba nic vysvětlovat. Došlo jim, že mají nakoupeno, karbaní a do toho to tu začalo být cítit. A v té chvíli se rozřehtaly na celé kolo. Jako by to bylo poprvé. Nebo po velmi dlouhé době.  

Toho večera se mi odtamtud nechtělo. To byly fakticky Vánoce...